Od Hradu do podhradí ....

 

.... čili od Strahovského kláštera dolů centra

nás vedla cesta kolem místa, odkud jsou na Prahu moc krásné pohledy. Je to z vinice pod klášterem a místo má příhodné jméno. Bella Vista. Krásná vyhlídka. Podotýkám, že s majorem Zemanem to vážně nemá souvislost 😉. Odsud máte část Prahy jako na dlani a tomu také odpovídá frekventovanost místa, kdy se přes tůristy moc šancí podívat nemáte. Ale jak se říká Kdo si počká ... Prokličkovaly jsme davy do ulice Úvoz a pak tradá Nerudovkou dolů na Malostranské náměstí, odsud jsme se svezly tramvají k Máji ....

Vánoce jsou tady, vánoce jsou tady ....

 

.... se zpívá v jedné vlezlé reklamě 

na Coca - colu. Jenže i když to venku tak nevypadá, opravdu jsou vánoce tady. A tak .....

No a já mám takový malý dárek k vánocům. Původně tedy měl být až po vánocích, ale vznikl nějaký informační šum mezi vystavovatelkou a provozovatelkou kavárny, a ta mi celá zoufalá psala jestli by nešlo fotky navěsit už teď, protože paní své obrazy sbalila o tři neděle dřív a tak teď jsou tam jen holé zdi plné hřebíků.

Sice ještě nemám úplně všechny fotky pohromadě, chybí mi tři o kterých jsem se domnívala že je nechám vytisknout ještě teď mezi svátky, aby na původní termín byly všechny, jenže v tiskárně mají až do pátého ledna dovolenou. Takže tři se ještě budou muset dověsit a pak už bude všechno cajk. Tedy pokud to ještě nepřevěsím, protože i to mělo svůj háček, protože se dostavili lidé kteří se už dostavit neměli a já tak musela ve spěchu nějak prostě ty fotky na zdi umístit.

A tak voila' tady to je .....

Jsme z ruky, chápu to, nicméně jste srdečně zváni kdo by jste se chtěl se mnou a fotkami setkat.....

Večerníčka jsme viděli .....

 

.... a tak se trochu podíváme na místo

kde se výstava konala. Představovat Strahovský klášter je asi zbytečné, o této památce ví asi každý, ale tak jen letem světem. Strahovský klášter, plným jménem Královská kanonie premonstrátů na Strahově, nebo starším latinským jménem Mons Sion, je nejstarší premonstrátský klášter v českých zemích. Založen byl roku 1143 knížetem Vladislavem II.  a jeho manželkou Gertrudou Babenberskou, když do Čech přivedli premonstráty. V roce 1990 zde byl znovu obnoven konvent. V klášteře sídlí i Památník národního písemnictví a najdete zde i slavnou Strahovskou knihovnu a obrazárnu. Je též jednou z nejvýznamnějších památek České republiky ....

V kalendáři sice vládne ....

 

.... prosinec a advent, ale my se vypravíme 

zpátky v čase do víkendu kdy proběhl státní svátek 28.9. Konečně se nám totiž podařilo s dcerou uskutečnit dlouho plánovanou holkovou jízdu na chatu a vyrazit do Prahy na výstavu k šedesátinám Večerníčka, která probíhala v prostorách Strahovského kláštera. Byl to zážitek jak pro Bobuli, tak i pro nás dvě, protože jsme si tam všechny připomněly večerníčky svého dětství. A nejen my, ale i mnoho z dalších dětských i dospělých návštěvníků. Jen tedy že já těch černobílých pamatovala mnohem víc ....

Výstava probíhala ve velké většině prostor kláštera, takže se mohly krom večerníčkových expozic obdivovat i krásné prostory kláštera v kterých byly instalovány.

Sice zítra .....

 

.... nám začíná advent, ale dneškem

si zase zaskočíme do konce jara a začátku léta, kdy mi jeden záhonek rozkvetl stovkami květů vlčích máků. A to je po magnóliích a sakurách další z květů kdy neumím skončit s focením a musím se k nim stále vracet. Počítám, že po letošku mi pokvetou máky všude možně. Už vloni se o to pěkně snažily. V té rozpínavosti si mohou směle podat kořen se sporýšem ....

Od teď si ....

 

.... budeme užívat barviček do 

aleluja. A květin. Čeká nás totiž pozdní jaro a celé léto u nás na zahradě. Protože těch fotek je opravdu hodně, pokrývají zhruba půl roku, rozdělila jsem je podle barev. Dnes nás čeká fialová barva. Tu mi ponejvíc zastupují dvě květinky, svazenka a sporýš ....

Sice nejsou z Prahy .....

 

.... nicméně se v časové ose 

posouváme jen o dva za pražskou fotoprocházku. Sice nám v Praze sluníčko nepřálo, hned druhý den (Murphyho zákon) svítilo o sto šest a stejně tak i ten další, já měla krátkou dovolenou a tak jsem jí na chatě využívala k různým zahradním pracím. A přitom jsem si všimla tohoto ohniváčka (vzhledem k tomu že za celou dobu křídla nerozevřel, nemohu vám říct který druh to byl) jak se stoprocentním zaujetím věnuje sosání na třapatkovce. Foťák byl v chatě, já s motýlem na druhém konci zahrady, nevěřila jsem tomu, že když pro něj půjdu najdu motýla na místě. A ejhle, on tam byl, stále tam nadšeně sosal a nechal se v klidu fotit ....

Dnešní fotky jsou .....

.... poslední ucelená série z čb várky

pražských zastavení, kterými jsem vás tak dlouho zásobovala, a které vznikly při srpnovém workshopu. Lehce je ale doplní pár fotek, které vznikly při toulání s dcerou a vnučkou při naší zářijové cestě do Prahy na výstavu k 60.letům Večerníčka, která probíhala v prostorách Strahovského kláštera ....

Minule jsme skončili ....

 

.... u holuba v průchodu Radničních schodů.

Tam byla asi nejdelší zastávka, protože holubi byli docela dobré cvičné cíle. Naučit se zachytit je smysluplně v letu aby z nich nebyly jen čmouhy. Přiznávám, že to mi dělalo velký problém, tak jsem je raději fotila ve statickém stavu. A oni vcelku i poslušně zapózovali ....

Z barev .....

 

..... skočíme rovnýma nohama do světa 

černobílých fotek, které jsou pokračováním barevných momentek z Prahy focených při srpnovém workshopu. Tuším, že moc slov není potřeba a tak se dívejte. Můžete se i kochat, to je na vás! 😉

Než se začneme znovu procházet .....

 

.... černobílou Prahou, dáme si na oddych

nějaké květinky. A to květinky s jménem vystihujícím jejich vzhled. Krásenky. Těmhle květinkám jsem úplně propadla, naobjednala si semínka všech možných barev i tvarů květů a ve finále už druhým rokem zapomínám na to, je někam umístit. Ale něco jen málo jsem letos do země ze semínek do země dala, a tak se na tu krásu krásenek podíváme. A myslím, že do tohoto upršeného počasí se i tak trochu hodí ....

Konečná! Vystupovat .....

  

.... i když v tomto případě spíš

jsem já nastupovala. Do tramvaje která mne vezla zpátky na Smíchovské nádraží k návratu na chatu z mého prvního fotoworkshopu. Ovšem ještě než na to došlo jsme tak všelijak koukali a číhali a lovili  život na náměstí Václava Havla. Čili na piazettě u Národního divadla. Na tomhle místě se dá fotit klidně hodiny, nejen kvůli tomu kolik lidí jím projde ale i kvůli zajímavému světlu které tu panuje. Ovšem když svítí sluníčko, my měli štěstí na zataženo a i sem tam pár kapek ....

Jak jsem slíbila, tak ....

.... činím, a pokračujeme dál procházkou

uličkami Starého Města. Z Malostranského náměstí jsme se protáhli uličkou před Karlovým mostem na Maltézské náměstí a z něj ke kdysi slavné, komunistickým zřízením ovšem zatracované Lenonově zdi na Velkopřevorském náměstí. Záměrně říkám kdysi slavné, protože dřív vše na ní k něčemu odkazovalo, nejvíce k protestu proti komunistům. Ať obrázky nebo texty písní Beatles a hlavně Johna Lenona. Bylo to  místo setkávání, vyjadřování myšlenek i jen tak se zastavit a zamyslet. Po pro mě naprosto nepochopitelné akci magistrátu před pár lety, když nechal všechno co na zdi bylo zabílit už onen genius loci místa zmizel. Sice je to stále velká atrakce pro turisty, ale kouzlo které to místo mělo odválo do nenávratna. Dnes je to něco chaoticky počmáraného a polepeného nálepkami ....

A pokračujeme pěkně od .....

....  Radničních schodů (to jsou ty které vám

zkrátí cestu od Černínského paláce dolů do Nerudovy ulice) dolů právě Nerudovkou. V té jsme si udělali první zastávku na kávu v kavárně Kafe a hrnky. Je to velice příjemná kavárna, byť vcelku dobře zašantročená v nenápadném průjezdu. Ovšem když jím projdete ocitnete se v království keramiky, příjemné zahrady a dobré kávy. Nám mimo jiné poskytla i úkryt před náhlou dešťovou přeháňkou. I tady se nám dostalo pár rad a tipů na foto ....

Jak si vedou .....

 

.... fotografové když fotí už jsme si 

ukázali, a tak teď se podíváme co jsem vlastně nafotila já. Musím říct že mě to nesmírně bavilo, bylo to zas úplně jiné focení než je mým zvykem a na které jste z blogu asi nejvíc zvyklí. Dokonce mě to natolik začalo bavit, že se snažím ve městě fotit co nejvíc. Navíc Praha v tomto směru nabízí nevyčerpatelné množství příležitostí. Míň už mám já příležitostí se do ní vypravit ....